Babylonie historie - Starobabylonská doba a středobabylonská doba

24. července 2017 v 12:35 | EXTRA HISTORIE
Babylonie je název jižní části Mezopotámie v dnešním Iráku, v širším smyslu pak označení dvou významných starověkých říší na Předním východě - říše starobabylonské a říše novobabylonské. Centrem Babylonie bylo město Babylón na Eufratu, které je v pramenech poprvé připomínáno v dobách akkadské říše ve 24. století př. n. l. (Sargon Akkadský).

V oblasti pozdější Babylonie původně existovala řada sumerských knížectví a městských států, které byly zhruba po roce 2330 př. n. l. začleněny do akkadské říše. Ta se stala na sto padesát let dominantní silou na Předním východě a poprvé vytvořila silný centralizovaný stát v mezopotámském prostoru. Pokud jde o etnicitu, hrála při zrodu akkadské říše hlavní roli semitská složka populace, jež se patrně v důsledku několika migračních vln usazovala mezi sumerským obyvatelstvem. Kolem poloviny 22. století př. n. l. docházelo v akkadské říši k dezintegračním procesům, které nakonec vyvrcholily jejím pádem; městské státy v Babylonii byly přechodně podmaněny indoevropským etnikem Gutejců. Po roce 2070 př. n. l., kdy většinu Babylonie ovládla tzv. III. dynastie z Uru, došlo k určité renesanci sumerské kultury, ale již po sto letech říše zanikla. V mezidobí Semité stále více zatlačovali do pozadí Sumery - až nakonec zcela převládli.
 

Vikingové bojovníci

6. května 2017 v 0:44 | stoplusjednicka
Po tři století terorizovali Vikingové Evropu: Pálili kláštery, rabovali města, odváželi otroky. Tito "zplozenci pekel" však měli ještě jednu, přívětivější tvář, kterou ovšem ukazovali málokomu - tvář obchodníků a správců. Jak se žilo "doma", na pobřeží fjordů, daleko od všech nepřátel?


Starověký Egypt a jeho záhady - Záhada prázdného sarkofágu

2. května 2017 v 23:50 | EXTRA HISTORIE
G. A. Reisner učinil se svou expedicí roku 1925 překvapivý objev. Při fotografování zcela náhodně zapadla fotografovi výpravy noha stativu do štěrbiny ve sklaním podloží. Během následného výzkumu se ukázalo, že jsou zde uloženy kamenné bloky, které zakrývají nějakou šachtu. Nejprve byly odryty schody a potom chdoba vedoucí k zablokované vlastní šachtě. V hloubce 9 m byl do skalní stěny vytesán výklenek, v němž se našla lebka a tři nohy mladého vola, což svědčilo o rituálu prováděném při ukládání vznešeného zemřelého do hrobky. Po dvou týdnech se dospělo až do hloubky 25 m, kde se nacházel zazděný vchod do pohřební komory. Již tehdy bylo zřejmé, že by se mělo jednat o nedotčený hrob člena rodiny stavitele největší egyptské pyramidy. V místnosti byl spatřen alabastrový sarkofág, pozlacený nábytek s toaletními předměty, kamennými nádobami, keramikou a dalšími předměty.
 


Sluneční kult ve starověkém Egyptě

28. dubna 2017 v 21:38 | EXTRA HISTORIE
Sluneční kult ve starověkém Egyptě je spojen s uctíváním slunečních božstev, která jsou vnímána jako generativní síly, síly zrození a koloběhu.

Kdo je kdo ve starověkém Egyptě - Apop

28. dubna 2017 v 21:37 | EXTRA HISTORIE
Apop (též Apofis, řecky Απωφις) je ve starověkém Egyptě mytologická bytost v podobě obrovského hada reprezentující princip chaosu isfet, který je opakovaně přemáhaným a přesto trvajícím ohrožením řádu světa maat, i když v ojedinělých případech mu mohl být přičítán i ochranný charakter. Poprvé je Apop doložen v Prvním přechodném období a v době Střední říše v Textech rakví, hojněji pak v době Nové říše v tehdejších podsvětních knihách. Je protivníkem slunečního boha Rea - ohrožuje jeho každodenní pouť po nebesích a zejména noční cestu podsvětím s cílem zabránit jeho znovuzrození na východním horizontu. Od Pozdní doby mohl být ztotožňován se Sutechem, který v této době v mytologii nabýval výrazně negativní povahu. Apop existoval už před počátkem existence všeho v praoceánu Nun, kde se snažil zabránit sebestvoření boha slunce a jeho zrození na východní horizontu odpovídajícímu ukončení nebytí světa.

Náboženství starověkého Egypta

28. dubna 2017 v 21:36 | EXTRA HISTORIE
Starověcí Egypťané vyznávali polytheistické náboženství, tedy náboženství obsahující mnoho božstev. Toto náboženství existovalo v mnoha podobách, které společně koexistovaly ve stejný čas na různých místech země. Přesto však většina pantheonu byla společná pro celý Egypt, třebaže role některých bohů/bohyň ve fungování světa se mohly, v závislosti na kraji, více či méně lišit. Existovalo několik rozdílných mýtů o vzniku světa, kde v čele každého z nich stálo jiné božstvo. Přes svou variabilitu byly mnohé aspekty tohoto náboženství společné pro celý Egypt, a proto hovoříme stále o egyptském náboženství.

Úvod k posmrtnému životu ve starověkém Egyptě

28. dubna 2017 v 21:34 | EXTRA HISTORIE
Egypťané věřili v pokračování života po smrti. V říši mrtvých vládl bůh Usirew (Usir). V říši mrtvých žije lidská duše dál plnohodnotných životem, ale jen za určitých podmínek. Mumifikace byla nedílnou součástí smrti pro každého starého Egypťana.


Úvod do starověkého Egypta

28. dubna 2017 v 21:30 | EXTRA HISTORIE
Starověký Egypt byl jedna z významných a současně nejstarších starověkých civilizací ve Středomoří a na Předním východě. Jejím centrem byla oblast severovýchodní Afriky na území dnešního Egypta, kde se soustředila podél dolního toku řeky Nilu až k prvnímu kataraktu tvořícímu přirozenou jižní hranici. Specifické podmínky nilského údolí a pravidelných nilských záplav umožnily v kontrastu s omezenými možnostmi tehdejší Sahary velice brzy přeměnit okraje záplavové oblasti na vysoce výnosnou zemědělskou půdu, a to pouhými jednoduchými úpravami přirozeného prostředí. To vedlo k relativně značnému soustředění obyvatelstva do údolí a k jeho soběstačnosti, nezávislosti na okolních oblastech a následně i etnocentrismu jako výrazným znakům staroegyptské civilizace. V různých obdobích mocenský vliv egyptských panovníků zahrnoval i další oblasti, zejména na jihu území Núbie, na severu Sinajský poloostrov a jižní Levantu, dále pak Západní poušť včetně jejích oáz, Východní poušť a pobřeží Rudého moře. Tato území ale zpravidla nebyla samotnými Egypťany považována za součást Egypta jako takového, o čemž svědčí jejich zvláštní názvy užívané v egyptštině.


Kreacionismus a stvoření světa

28. dubna 2017 v 16:58 | EXTRA HISTORIE
Kreacionismus (řidčeji kreacionalismus, oba tvary od latinského creatio - tvoření, stvoření) je v širším slova smyslu přesvědčení, že lidé, Země a vesmír byly stvořeny zvláštním zásahem vyšší bytosti či božstvem. Termín "striktní kreacionismus" se někdy používá pro nábožensky motivované odmítání teorie evoluce, aby nedošlo k nechtěné záměně s všeobecnějším chápáním stvoření, zastávaným věřícími, jejichž náboženská víra akceptuje teistickou evoluci.
Podle většiny přírodovědců je kreacionismus netestovatelná nevědecká teorie nesplňující základní pravidla (viz Occamova břitva a Popperova břitva) a jako taková nemůže být předmětem vědeckého zkoumání ani součástí vědeckých teorií. Přírodovědecké práce pracující s aspektem speciálních nadpřirozených zásahů do evoluce jsou obvykle považovány za pseudovědecké. Zastánci striktního kreacionismu naopak zpravidla odmítají vědecké závěry prezentující evoluci jakožto nejpravděpodobnější vysvětlení vzniku současných živých organismů.


Mýty o stvoření světa

28. dubna 2017 v 16:44 | EXTRA HISTORIE
Stvoření světa je symbolické či mytologické vyprávění o počátku světa a o tom, jak se v něm objevili lidé.Předávalo se ústní tradici a proto má obvykle více verzí. Jde o velmi rozšířený typ mýtu, který lze nalézt v téměř každé lidské kultuře. Ve společnosti, v níž se vypráví, se mýtus o stvoření chápe jako zdroj hluboké pravdy v obrazném, symbolickém, případně doslovném, v moderní době historickém smyslu.


Kam dál