Duben 2017

Sluneční kult ve starověkém Egyptě

28. dubna 2017 v 21:38 | EXTRA HISTORIE
Sluneční kult ve starověkém Egyptě je spojen s uctíváním slunečních božstev, která jsou vnímána jako generativní síly, síly zrození a koloběhu.

Kdo je kdo ve starověkém Egyptě - Apop

28. dubna 2017 v 21:37 | EXTRA HISTORIE
Apop (též Apofis, řecky Απωφις) je ve starověkém Egyptě mytologická bytost v podobě obrovského hada reprezentující princip chaosu isfet, který je opakovaně přemáhaným a přesto trvajícím ohrožením řádu světa maat, i když v ojedinělých případech mu mohl být přičítán i ochranný charakter. Poprvé je Apop doložen v Prvním přechodném období a v době Střední říše v Textech rakví, hojněji pak v době Nové říše v tehdejších podsvětních knihách. Je protivníkem slunečního boha Rea - ohrožuje jeho každodenní pouť po nebesích a zejména noční cestu podsvětím s cílem zabránit jeho znovuzrození na východním horizontu. Od Pozdní doby mohl být ztotožňován se Sutechem, který v této době v mytologii nabýval výrazně negativní povahu. Apop existoval už před počátkem existence všeho v praoceánu Nun, kde se snažil zabránit sebestvoření boha slunce a jeho zrození na východní horizontu odpovídajícímu ukončení nebytí světa.

Náboženství starověkého Egypta

28. dubna 2017 v 21:36 | EXTRA HISTORIE
Starověcí Egypťané vyznávali polytheistické náboženství, tedy náboženství obsahující mnoho božstev. Toto náboženství existovalo v mnoha podobách, které společně koexistovaly ve stejný čas na různých místech země. Přesto však většina pantheonu byla společná pro celý Egypt, třebaže role některých bohů/bohyň ve fungování světa se mohly, v závislosti na kraji, více či méně lišit. Existovalo několik rozdílných mýtů o vzniku světa, kde v čele každého z nich stálo jiné božstvo. Přes svou variabilitu byly mnohé aspekty tohoto náboženství společné pro celý Egypt, a proto hovoříme stále o egyptském náboženství.

Úvod k posmrtnému životu ve starověkém Egyptě

28. dubna 2017 v 21:34 | EXTRA HISTORIE
Egypťané věřili v pokračování života po smrti. V říši mrtvých vládl bůh Usirew (Usir). V říši mrtvých žije lidská duše dál plnohodnotných životem, ale jen za určitých podmínek. Mumifikace byla nedílnou součástí smrti pro každého starého Egypťana.


Úvod do starověkého Egypta

28. dubna 2017 v 21:30 | EXTRA HISTORIE
Starověký Egypt byl jedna z významných a současně nejstarších starověkých civilizací ve Středomoří a na Předním východě. Jejím centrem byla oblast severovýchodní Afriky na území dnešního Egypta, kde se soustředila podél dolního toku řeky Nilu až k prvnímu kataraktu tvořícímu přirozenou jižní hranici. Specifické podmínky nilského údolí a pravidelných nilských záplav umožnily v kontrastu s omezenými možnostmi tehdejší Sahary velice brzy přeměnit okraje záplavové oblasti na vysoce výnosnou zemědělskou půdu, a to pouhými jednoduchými úpravami přirozeného prostředí. To vedlo k relativně značnému soustředění obyvatelstva do údolí a k jeho soběstačnosti, nezávislosti na okolních oblastech a následně i etnocentrismu jako výrazným znakům staroegyptské civilizace. V různých obdobích mocenský vliv egyptských panovníků zahrnoval i další oblasti, zejména na jihu území Núbie, na severu Sinajský poloostrov a jižní Levantu, dále pak Západní poušť včetně jejích oáz, Východní poušť a pobřeží Rudého moře. Tato území ale zpravidla nebyla samotnými Egypťany považována za součást Egypta jako takového, o čemž svědčí jejich zvláštní názvy užívané v egyptštině.


Kreacionismus a stvoření světa

28. dubna 2017 v 16:58 | EXTRA HISTORIE
Kreacionismus (řidčeji kreacionalismus, oba tvary od latinského creatio - tvoření, stvoření) je v širším slova smyslu přesvědčení, že lidé, Země a vesmír byly stvořeny zvláštním zásahem vyšší bytosti či božstvem. Termín "striktní kreacionismus" se někdy používá pro nábožensky motivované odmítání teorie evoluce, aby nedošlo k nechtěné záměně s všeobecnějším chápáním stvoření, zastávaným věřícími, jejichž náboženská víra akceptuje teistickou evoluci.
Podle většiny přírodovědců je kreacionismus netestovatelná nevědecká teorie nesplňující základní pravidla (viz Occamova břitva a Popperova břitva) a jako taková nemůže být předmětem vědeckého zkoumání ani součástí vědeckých teorií. Přírodovědecké práce pracující s aspektem speciálních nadpřirozených zásahů do evoluce jsou obvykle považovány za pseudovědecké. Zastánci striktního kreacionismu naopak zpravidla odmítají vědecké závěry prezentující evoluci jakožto nejpravděpodobnější vysvětlení vzniku současných živých organismů.


Mýty o stvoření světa

28. dubna 2017 v 16:44 | EXTRA HISTORIE
Stvoření světa je symbolické či mytologické vyprávění o počátku světa a o tom, jak se v něm objevili lidé.Předávalo se ústní tradici a proto má obvykle více verzí. Jde o velmi rozšířený typ mýtu, který lze nalézt v téměř každé lidské kultuře. Ve společnosti, v níž se vypráví, se mýtus o stvoření chápe jako zdroj hluboké pravdy v obrazném, symbolickém, případně doslovném, v moderní době historickém smyslu.


Model člověka

28. dubna 2017 v 16:31 | EXTRA HISTORIE
Homo sapiens čili "Člověk rozumný" se vyvinul z lidského druhu Homo erectus ("Člověk vzpřímený"), který se sám vyvinul asi před 2 milióny let z nejstaršího druhu lidského rodu zvaného Homo habilis ("Člověk zručný"). Nejnovější výzkum ukazuje, že Homo sapiens se vyvinul ve dvou evolučních liniích (africké a evropské) ze dvou různých poddruhů Homo erecta, k jejichž rozlišení ze společného předka došlo zhruba v době před 400 tisíci až 350 tisíci lety.

Teorie o vývoji člověka

28. dubna 2017 v 16:27 | EXTRA HISTORIE
Vývoj člověka (antropogeneze) je postupná evoluce rodu Homo. Během čtvrtohor do své poslední fáze dospěl vývojový proces, který začal u primitivních primátů v paleocénu a který skončil vznikem moderního člověka Homo sapiens - asi před 200 000 lety.

Vývoj člověka - Člověk moudrý

28. dubna 2017 v 16:23 | EXTRA HISTORIE
Člověk moudrý (Homo sapiens sapiens), též člověk rozumný, běžně označován jako člověk (všichni lidé dohromady pak lidstvo), což je ale také označení celého rodu Homo, je jediným žijícím druhem rodu Homo. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Člověk je rovněž bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a kultury.