Babylonie historie - Starobabylonská doba a středobabylonská doba

24. července 2017 v 12:35 | EXTRA HISTORIE
Babylonie je název jižní části Mezopotámie v dnešním Iráku, v širším smyslu pak označení dvou významných starověkých říší na Předním východě - říše starobabylonské a říše novobabylonské. Centrem Babylonie bylo město Babylón na Eufratu, které je v pramenech poprvé připomínáno v dobách akkadské říše ve 24. století př. n. l. (Sargon Akkadský).

V oblasti pozdější Babylonie původně existovala řada sumerských knížectví a městských států, které byly zhruba po roce 2330 př. n. l. začleněny do akkadské říše. Ta se stala na sto padesát let dominantní silou na Předním východě a poprvé vytvořila silný centralizovaný stát v mezopotámském prostoru. Pokud jde o etnicitu, hrála při zrodu akkadské říše hlavní roli semitská složka populace, jež se patrně v důsledku několika migračních vln usazovala mezi sumerským obyvatelstvem. Kolem poloviny 22. století př. n. l. docházelo v akkadské říši k dezintegračním procesům, které nakonec vyvrcholily jejím pádem; městské státy v Babylonii byly přechodně podmaněny indoevropským etnikem Gutejců. Po roce 2070 př. n. l., kdy většinu Babylonie ovládla tzv. III. dynastie z Uru, došlo k určité renesanci sumerské kultury, ale již po sto letech říše zanikla. V mezidobí Semité stále více zatlačovali do pozadí Sumery - až nakonec zcela převládli.



Starobabylonská říše, jejíž vznik spadá zhruba do konce 19. století př. n. l. a jejíž centrum se už nacházelo v Babylóně, byla po delším období partikularismu opět silným centralizovaným státem s dominantním postavením panovníka; ten se opíral o úřednictvo, byrokratický aparát a zákonodárství. Babylonii v této době ovládali Amorité patřící k semitským etnikům. Nejvýznamnější panovník této doby byl Chammurapi (můžeme psát i s -bi), který se proslavil především vydáním obsáhlého zákoníku, náležejícího mezi nejstarší vůbec (za nejstarší je podle dochovaných záznamů považován zákoník uruckého krále Urnammua). Chammurapiho zákoník se zakládal na pravidlu oko za oko, zub za zub (právo odvety) a obsahoval 282 článků popisujících 282 případů, za něž uděloval trest. Mimo jiné zákoník dělil obyvatelstvo na:

awily - plnoprávné občany, nejvyšší a nejbohatší vrstvu v říši. Zde platilo oko za oko, zub za zub.

muškény - svobodné lidi, na něž se ovšem nevztahovala žádná práva. V případě, že byli v nějaké věci poškozeni, platila se jim peněžitá náhrada.

wardy - otroky a nevolníky, náležející pánovi (který ale mohl být trestán za jejich zmrzačení či zabití).
V případě, že byli druhou osobou usmrceni či zmrzačeni, platila se pěněžitá náhrada jejich majiteli.

Kromě vydání zákoníku se Chammurapi zasloužil i o rozdělení státu do administrativních jednotek (krajů) a samozřejmě také o rozsáhlou teritoriální expanzi. Jeho nástupci však postrádali schopnost v jeho politice pokračovat, říše postupně upadala, až nakonec Babylon dobyl kolem roku 1594 př. n. l. chetitský král Muršiliš I. Současně se ze severu tlačili do oblasti polokočovní Kassité, kteří během krátké doby Babylonii zcela opanovali.

Středobabylonské období Jedna z babylonských stél uloupených roku 1155 př. n. l. Elamity V následujících 400 letech, někdy označovaných jako temná epocha (kvůli nedostatku zpráv), vládli v babylonských rovinách Kassité, jejichž říše se stala jednou z nových velmocí na Předním východě - vedle říše Mitanni a Chetitů. Prvním doložitelným kassitským panovníkem v Babylonu byl kolem roku 1570 př. n. l. Agum II. Označoval se jako král Kassitů, Akkadů, Babylonu, Almanu (patrně původní kassitské území), Padanu (města, které si stále nárokovali Elamité) a země Gutejců (jež odpovídala zhruba dnešnímu Kurdistánu). Pobřeží Perského zálivu, jak se zdá, stále ovládala tzv. přímořská dynastie (tehdy tam panoval Gulkišar).

Významnými Agumovými nástupci byli Burna-Buriaš I., Kaštiliaš III. a Ulamburiaš, přičemž poslední kolem roku 1470 př. n. l. porazil přímořskou dynastii (v čele s Ea-gamilem). Kassitským králům také v 15. století př. n. l. vyvstal nebezpečný protivník v podobě Asýrie, jež se vymanila z moci říše Mitanni, rozvrácené útokem chetitských vojsk. V roce 1155 př. n. l. vypálili Babylon Elamité a mnoho uměleckých předmětů a památek (mezi nimi i stélu s Chammurapiho zákoníkem) odvlekli do Sus. Místnímu panovníkovi Nabukadnezarovi I. se nato podařilo zlomit roku 1128 př. n. l. moc Kassitů a postupně zlikvidovat elamitskou hrozbu (dobytí Sus). V příštích letech byla Babylonie stále více vtahována do asyrské sféry vlivu, až se nakonec stala přímou součástí této nové velmoci v oblasti.


V době asyrské nadvlády zůstal Babylon jedním z nejvýznamnějších center říše, toto postavení však bylo dočasně narušeno zničením města za krále Sinacheriba, způsobeném stálými snahami Babyloňanů po nezávislosti. Tyto snahy přes drakonické tresty nabývaly v průběhu času na intenzitě a při prvním náznaku slabosti asyrské moci se projevily naplno. Chaldejec Nabopalassar posléze ve spojení s íránskými Médy asyrskou říši v letech 612-609 př. n. l. vyvrátil - nastalo období novobabylonské říše v čele s chaldejskou dynastií.

zdroj Wikipedie.cz
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama